O kom píše apoštol Jakub?

O kom píše apoštol Jakub?

4. a 5. kapitola Jakubova listu.

"19 Moji bratři a sestry, kdyby někdo z vás zabloudil od pravdy a někdo by toho člověka přivedl zpět, 20 pamatujte na toto: Kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání ho před smrtí a přikryje množství hříchů." Jakub 5:19-20 B21

Předpokládám, že mluvil ne o křesťanovi, ale o odpadlíkovi, pravděpodobně o heretikovi nebo smilníkovi. Ti tři mohou být nazýváni hříšníci. Pak mě napadá ještě vrah.

Apoštol psal o konkrétním problému konkrétních lidí.


Dle čtvrté kapitoly je jasné, v čem spočíval konkrétní problém těch komu adresuje svůj dopis. Oslovuje ty z církve, kdo se uchýlili k cizoložství, protože se apoštolům donesly tyto zprávy. Zdá se že příčina pomluv o kterých Jakub psal tkvěla právě ve zlém dychtění - z cizoložství vznikly tyto problémy. Také zajimavý 17 verš. Kdo umí činit dobré a nečiní má hřích. Tzn. ne každý to umí. Jakub nenazývá hříšníka každého. Pouze toho kdo se dobrovolně dopouští hříchu. "Usvědčil" je z cizoložství.

4 Co mezi vámi vyvolává sváry a hádky? Nepocházejí z vašich tužeb, které ve vás bojují? 2 Toužíš, ale nemáš, tak zabíjíš. Toužíš, ale nemůžeš dostat to, co chceš, a tak se hádáte a bojujete. Nemáte, protože Boha neprosíte. 3 Když prosíš, nedostaneš, protože žádáš se špatnými pohnutkami, abys to, co dostaneš, utratil za své potěšení.
4 Vy CIZOLOŽNÍCI, [a] nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství proti Bohu? Proto každý, kdo se rozhodne být přítelem světa, se stává nepřítelem Boha. 5 Nebo si myslíš, že Písmo bezdůvodně říká, že žárlivě touží po duchu, kterého v nás nechal přebývat[b]? 6 Ale on nám DÁVÁ JEŠTĚ VÍCE MILOSTI. Proto Písmo říká:
„Bůh se staví proti pyšným
ale projevuje přízeň pokorným.“[c]
7 Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. 8 Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám. Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, vy kdo máte rozdvojenou mysl. 9 Truchlete, plačte a naříkejte. Váš smích ať se promění v truchlení a vaše radost ve chmury. 10 Pokořte se před Hospodinem, a on vás pozvedne.
11 Bratři a sestry, nepomlouvejte se navzájem. Každý, kdo mluví proti bratrovi nebo sestře [d] nebo je soudí, mluví proti zákonu a soudí jej. Když soudíte zákon, ALE NEDODRŽUJETE , ale SEDÍTE PŘI SOUDU NAD NÍM.

"12 Je jen jeden Zákonodárce a Soudce, ten, kdo je schopen zachránit a zničit. Ale ty — kdo jsi, abys soudil svého bližního?
Chlouba o zítřku" .... V kontextu v. 11 zdá se, že Jakub neříká, že nesmíme soudit, ale odsuzuje ty, kdo vynášejí soud a odsuzují ty, kterým Bůh odpustil hříchy, ale přitom oni sami se hříchů dopouštějí (není jasné, zda má na mysli právě jen to cizoložství, nebo pomluvy). Představuji si to i tak, že možná pomlouvají ty, kdo byli přijati zpátky poté co byli vyobcováni za cizoložství... Blíže nejasné.

Podle mého názoru tedy Jakub nejspíš měl ve verši 5:19 na mysli právě toto, toho o kom píše ve 4. kapitole (o kterých píše). Ovšem v 5. kapitole píše také o boháčích, kteří odepřeli mzdu dělníkům a také o těch, kteří zapřeli Krista (který je uzdravoval) anebo ho nechali ukřižovat:

5 Nyní poslouchejte, boháči, plačte a naříkejte nad bídou, která na vás přichází. 2 Tvé bohatství shnilo a moli sežrali tvé šaty. 3 Vaše zlato a stříbro jsou zkorodované. Jejich koroze bude svědčit proti vám a sežere vaše maso jako oheň. V posledních dnech jsi nashromáždil bohatství. 4 Podívejte se! Mzdy, které jste nevyplatili dělníkům, kteří sekali vaše pole, proti vám křičí. Výkřiky kombajnů dolehly k uším Všemohoucího Pána. 5 Žili jste na zemi v přepychu a požitkáři. Vykrmili jste se v den zabití.[a] 6 Odsoudili jste a zavraždili nevinného, který se vám nestavěl na odpor.

Rozhodně nejsem příznivcem symbolů a alegorie. Jakub tu píše konkrétním hříšníkům, nikoliv svatým spravedlivým, ale ti z "křesťanů", kteří se sice za křesťany považují, ale svým chováním jednoznačně odpovídají definici hříšníka... Tak jak to Jakub už popsal níže. Svou řeč tedy směřuje ke dvěma skupinám lidí, jednak je spravedlivým a svatým, kteří vytrvale a pokorně snášejí příkoří, a pak k těm kdo zbohatli, zpychli a okrádají chudé, poddané či své zaměstnance. K tomu přičtěme také cizoložníky a smilníky, i ty z církve, kteří nedokáží odpustit těm svatým, kterým Bůh už jejich minulost odpustil. Jakub psal o odsouzení a to od těch, kdo sami žijou jako pokrytci: jsou to hříšní boháči a smilníci. Ti by vůbec neměli soudit (doslova zasedat k soudnímu slyšení!). Jakub varuje před takovými nepravdivými, nemilosrdnými pomluvami, které mají za cíl ničit ty, kterým Bůh už odpustil... Tzn. tito se jako Boží nepřátelé kladou překážky těm, kdo už s dotyčným hříchem skoncovali. Jakub se snažil dovést k obrácení ty, kdo si sice říkali křesťané, ale byli smilníky. Rozhodně nelze tyto termíny "smilníci", "cizoložníci" či hříšníci míchat a zaměňovat za ně svaté a spravedlivé, kterým Bůh odpustil jejich hříchy a nazývá je Božími dětmi.

Jiná formulace

 

 

Pokusím se ještě článek zformulovat jinak.

4. a 5. kapitola Jakubova listu nám odhaluje, že Jakub svůj dopis adresoval dvěma skupinám lidí; neznáme jejich jména, ale známe jejich charakter a způsob života podle popisu, který Jakub poskytl.

Jakubovo poselství:

Jakubovo oslovení "moji bratři a sestry" nás přivádí k myšlence komunity a sdíleného duchovního bratrství. Jeho varování před blouděním od pravdy a výzva k nápravě nám ukazuje na důležitost sledování správné cesty života a pomoci těm, kteří se od ní vzdálili.

Zájem o specifické skupiny:

Jakubovo oslovování "cizoložníci" a dalších skupin ukazuje na konkrétní problémy a výzvy, kterým čelila tehdejší církev. Tato identifikace problémů nám umožňuje lépe porozumět kontextu dopisu a jeho významu pro tehdejší komunitu i pro nás dnes.

Jemné nuance:

Rozbor verše 17 nás přivádí k myšlence individuálních schopností a zkušeností v konání dobra. Tato nuance nám pomáhá lépe porozumět lidské povaze a vyváženějšímu přístupu k druhým.

Důležitost milosti:

Jakubovo poselství o milosti a odpuštění nás utvrzuje v důležitosti Boží lásky a přijetí. Tato milost je dostupná pro všechny, kdo se obrátí a hledají cestu k lepšímu životu, což nám dává naději a sílu v našem vlastním duchovním putování.

Komentář k první jemné nuanci:

Verš 17 nás učí respektovat rozmanitost lidských schopností a pochopit, že každý člověk má svůj vlastní jedinečný příběh a cestu.

Komentář k druhé jemné nuanci:

Připomenutí Boží milosti nás utvrzuje v důvěře, že i přes naše chyby a selhání jsme milováni a přijati. Tato milost je klíčem k našemu duchovnímu uzdravení a obnovení.

Jakubův verš 17, který zmiňuje, že kdo umí činit dobré a nečiní, má hřích, skýtá prostor k hlubšímu pochopení lidské povahy a morálního rozměru. Jakub tímto nezpochybňuje schopnost lidí činit dobro, ale spíše uznává, že každý člověk má své vlastní osobní výzvy a omezení. Některé situace mohou být nesmírně obtížné a člověk se může ocitnout ve střetu mezi svými touhami a nároky morálního života. Například, zatímco někdo může mít vrozenou schopnost odpuštění i ve velmi obtížných situacích, jiný člověk se může potýkat s vnitřními konflikty a omezeními, které mu brání v jednání podle vyšších morálních standardů.

Jakubovo upozornění na rozdílnost lidské zkušenosti a schopnosti činit dobro nabízí soucitný pohled na lidskou povahu a ukazuje, že Boží milosrdenství je přístupné všem, bez ohledu na jejich schopnosti nebo nedostatky. Také to ukazuje na důležitost snahy o dobré a pokornosti před Bohem, i když lidské pokroky mohou být rozmanité a nerovnoměrné.

Je velmi důležité zdůraznit, zejména v kontextu chápání milosti a Boží lásky vůči všem lidem, že Jakubova zpráva o milosti je klíčová pro pochopení Božího postavení k hříšníkům a jejich možnosti obrátit se a být přijati v církvi.

Je důležité si uvědomit, že každý člověk může být náchylný k chybám a hříchům, a že Boží milosrdenství není omezeno žádnou hranicí. Jakubovo upozornění na to, že Bůh dává ještě více milosti, zdůrazňuje Boží touhu po obnově vztahu s každým jednotlivcem a ochotu odpustit minulé hříchy. Tím se potvrzuje, že minulost jednotlivce nemusí být překážkou pro jeho přijetí a začlenění do církve.

Jakub poukazuje na to, že by církev neměla odsuzovat nebo odmítat jednotlivce kvůli své minulosti, poukazuje na nutnost porozumění a soucitu v církvi. Místo odsuzování by měla být poskytována podpora a prostor pro obnovu a uzdravení. Milost, jak ji Jakub popisuje, je klíčovým prvkem Božího plánu pro každého člověka, bez ohledu na jeho minulost či současný stav.