Varování: Před vstupem do BIOSu nebo provedením jakýchkoli změn v něm bych vás chtěl varovat, že neoprávněné nebo nevhodné úpravy mohou mít vážné důsledky, včetně ztráty dat nebo nefunkčnosti systému. Ujistěte se, že máte dostatečné znalosti a poraďte se s odborníkem, pokud nejste jisti.
Co se týče zkratky "EPU" v BIOSu, obvykle se jedná o technologii zabezpečující energetickou efektivitu (Energy Processing Unit). EPU může být součástí BIOSu na základní desce a slouží k optimalizaci spotřeby energie podle aktuálních potřeb systému. Pokud máte tuto možnost ve svém BIOSu, můžete ji využít ke snížení spotřeby energie a tím i teploty systému, což může být užitečné zejména při provozu na starších systémech.
Pro přesnější informace bych vám doporučil podívat se do dokumentace vaší základní desky nebo konzultovat s výrobcem, protože různí výrobci mohou používat různé termíny a funkce.
Varování: Před vstupem do BIOSu nebo provedením jakýchkoli změn v něm bych vás chtěl varovat, že neoprávněné nebo nevhodné úpravy mohou mít vážné důsledky, včetně ztráty dat nebo nefunkčnosti systému. Ujistěte se, že máte dostatečné znalosti a poraďte se s odborníkem, pokud nejste jisti.
"OC Tuner" obvykle označuje funkci v BIOSu, která umožňuje nastavování přetaktování (overclockingu) procesoru a dalších součástí počítače. Overclocking zvyšuje pracovní frekvenci hardware, což může vést k lepšímu výkonu, ale také zvyšuje tepelnou produkci a může mít dopad na stabilitu systému.
Pokud máte možnost "OC Tuner" ve svém BIOSu, můžete ji použít k jednoduchému přetaktování bez potřeby ručního nastavování hodnot. Buď se jedná o automatickou funkci, která provede bezpečné přetaktování, nebo nabízí jednoduché možnosti nastavení.
Pokud máte zájem o přetaktování, doporučuji provádět změny opatrně a postupně a sledovat teploty a stabilitu systému. Přetaktování může zrušit záruku na hardware, a proto je důležité si být vědom všech důsledků této operace.
Varování: Před vstupem do BIOSu nebo provedením jakýchkoli změn v něm bych vás chtěl varovat, že neoprávněné nebo nevhodné úpravy mohou mít vážné důsledky, včetně ztráty dat nebo nefunkčnosti systému. Ujistěte se, že máte dostatečné znalosti a poraďte se s odborníkem, pokud nejste jisti.
V BIOSu může možnost probuzení z režimu spánku pomocí klávesy (wake-on-keyboard) být umístěna v různých sekcích podle typu základní desky a BIOSu. V sekci "Advanced" byste mohl hledat něco podobného jako "ACPI Settings" (nastavení pokročilé konfigurace rozhraní správy spotřeby energie).
Pro konkrétní možnosti budete muset procházet různé podsekvence v sekci "Advanced". Některé základní desky mohou mít specifické názvy nebo zkratky pro tuto funkci, jako například "USB Wake Support" nebo "Power On By Keyboard". Můžete také zkontrolovat sekci související s napájením (Power Management) nebo vstupně-výstupními zařízeními (Input/Output Devices).
Pamatujte, že každá základní deska může mít odlišné možnosti v BIOSu, a proto by bylo nejlepší prozkoumat dokumentaci k vaší konkrétní základní desce nebo se obrátit na podporu výrobce.
"ACPI Settings" znamená "Advanced Configuration and Power Interface Settings" v angličtině. Přeloženo do češtiny: "Nastavení pokročilé konfigurace a rozhraní správy spotřeby energie". Tato sekce v BIOSu zpravidla obsahuje pokročilá nastavení související s řízením napájení a správou spotřeby energie pro hardware vašeho počítače.
"APM" znamená "Advanced Power Management" v angličtině. Přeloženo do češtiny: "Pokročilé řízení napájení". Tato funkce je součástí systémů řízení napájení a umožňuje pokročilé nastavení energetických funkcí, včetně řízení spánku, spouštění úsporných režimů a dalších aspektů správy spotřeby energie. V BIOSu může být tato možnost umístěna v sekci související s napájením nebo pokročilými nastaveními.
"ErP" označuje "Energy-related Products" v angličtině. Přeloženo do češtiny: "Energeticky související produkty". Tato funkce je spojena s evropskými směrnicemi na energetickou účinnost elektrických a elektronických zařízení.
V kontextu BIOSu nebo nastavení systému může být "ErP" také spojeno s funkcí, která má ovlivnit energetickou účinnost nebo spotřebu energie počítače v režimu spánku nebo vypnutí. Často umožňuje, aby se počítač stal co nejúspornějším, aby splňoval evropské normy pro energeticky účinné produkty. Tato možnost může být nalezena v sekci související s napájením nebo pokročilými nastaveními v BIOSu.
"Restore AC Power Loss" je volba v BIOSu, která umožňuje nastavit chování počítače po ztrátě napájení (AC power loss) a následném obnovení napájení. Tato funkce ovlivňuje, jak se počítač zachová při návratu napájení po předchozí výpadku.
Existují obvykle tři hlavní možnosti pro tuto volbu:
Power Off (Vypnuto): Počítač zůstane vypnutý i po obnovení napájení. Tato volba může být vhodná v situacích, kdy chcete manuálně rozhodnout, kdy počítač opět spustit.
Power On (Zapnuto): Počítač se automaticky zapne, jakmile je obnoveno napájení. Tato možnost je užitečná, pokud chcete, aby počítač automaticky spustil po výpadku napájení, aniž byste museli manuálně zasahovat.
Last State (Poslední stav): Počítač se obnoví do stavu, ve kterém byl před výpadkem napájení. To znamená, že pokud byl počítač vypnutý, zůstane vypnutý, a pokud byl zapnutý, znovu se zapne.
Výběr správné možnosti závisí na konkrétních požadavcích a preferencích uživatele. Pokud máte nejistotu, můžete se podívat do dokumentace k vaší základní desce nebo se poradit s technickou podporou výrobce.
Kdy může nastat?
Ztráta napájení (power loss) může nastat z různých důvodů, a to i během restartu počítače. Několik situací, ve kterých by mohla nastat power loss:
Fyzická příčina: Nepředvídatelné události, jako jsou výpadky elektrického proudu nebo problémy se zdrojem napájení, mohou způsobit power loss.
Technické problémy: Poruchy zdroje napájení, vadné kabely nebo napěťové špičky mohou vést k náhlému výpadku napájení.
Problémy se softwarem: Chyby ve firmware nebo ovladačích mohou mít za následek vypnutí nebo restart systému.
Vzhledem k vaší konkrétní situaci s PC z roku 2014 a nastavením disků na režim IDE, může dojít ke změnám v chování při restartu, zejména při přechodu mezi různými operačními systémy nebo režimy BIOSu.
Pokud jste zažil power loss během restartu s Windows 8.1, může to být způsobeno různými faktory, včetně problémů s ovladači, firmwarem nebo samotným operačním systémem.
Pokud máte zájem o eliminaci této situace, můžete zvážit následující kroky:
Aktualizace BIOSu: Zkontrolujte, zda máte nejnovější verzi BIOSu pro vaši základní desku. Aktualizace může řešit některé kompatibilitní problémy.
Ovladače: Zajistěte, že máte nainstalované nejnovější ovladače pro váš hardware, včetně ovladačů disků.
Napájecí zdroj: Ujistěte se, že váš napájecí zdroj je v dobrém stavu, a zkuste případně použít jiný kabel nebo zásuvku.
Napěťový stabilizátor: Případně můžete zvážit použití napěťového stabilizátoru nebo přepěťové ochrany, aby se minimalizovaly možné problémy s napětím.
Pokud se problém s power loss opakuje, mohlo by být vhodné konzultovat s odborníkem na hardware nebo se obraťte na technickou podporu výrobce.
Rozumím. Mějte na paměti, že kvalitní zdroje napájení s certifikací, například "Gold", obecně poskytují lepší stabilitu a méně pravděpodobnost poruch než starší nebo méně kvalitní zdroje. Tyto zdroje by měly poskytovat vyšší účinnost a lépe filtrovat elektrický proud.
Výpadek napájení nebo problémy s napájením mohou být ovlivněny různými faktory, včetně kvality elektrické sítě a konkrétní konfigurace počítače. Když máte kvalitní zdroj napájení, pravděpodobnost výpadků by měla být nižší, ale stále existuje možnost problémů způsobených vnějšími faktory.
Při jakémkoli výpadku nebo nečekaném chování by bylo vhodné prověřit i další faktory, jako jsou ovladače, firmware a další komponenty hardware. Aktualizace ovladačů a firmware mohou pomoci v případě, že problém je způsoben kompatibilitními nebo softwarovými otázkami.
Pokud jste na novějším systému nezažil problémy s výpadky napájení, mohou mít aktualizace a vylepšení systému, včetně Windows 8.1, pozitivní vliv na stabilitu. V každém případě je dobré pravidelně zálohovat důležitá data, abyste minimalizovali riziko ztráty informací v případě neočekávaných událostí.
"N/B Config" se obvykle odkazuje na "Northbridge Configuration," což je část základní desky, která je zodpovědná za správu komunikace mezi procesorem, pamětí a dalšími periferními zařízeními.
"IOMMU" znamená "Input-Output Memory Management Unit" a je technologie, která umožňuje lepší řízení přístupu k paměti pro vstupně-výstupní operace. IOMMU může být užitečné pro virtualizaci a správu systémů, které vyžadují přesné řízení přístupu k paměti pro různá zařízení.
Konkrétní konfigurace v BIOSu, která se týká "N/B Config" a "IOMMU," mohou být různé v závislosti na výrobci základní desky a modelu. V této sekci byste mohl nalézt možnosti týkající se aktivace/deaktivace IOMMU, a možná dalších funkcí, které se týkají komunikace mezi CPU, pamětí a periferními zařízeními.
Jestliže potřebujete specifické informace o konfiguraci "N/B Config" a "IOMMU" pro vaši konkrétní základní desku, doporučuji konzultovat dokumentaci k základní desce nebo se podívat do nastavení BIOSu přímo na vašem počítači.
Zapnutí IOMMU může být užitečné pro zlepšení výkonu virtuálních strojů (VMs), zejména pokud používáte hypervizor, jako je VMware Player, na starším hardwaru s omezenými virtualizačními schopnostmi.
IOMMU (Input-Output Memory Management Unit) umožňuje efektivnější správu přístupu k paměti pro I/O operace, což může mít pozitivní vliv na výkon virtuálních strojů. Aktivováním této funkce může dojít k optimalizaci práce s periferními zařízeními a zlepšení výkonnosti.
Však mám několik poznámek:
Podpora Hardware: IOMMU vyžaduje hardwarovou podporu od procesoru a chipsetu základní desky. Ujistěte se, že váš hardware tuto funkci podporuje.
Ovladače a Konfigurace: Po zapnutí IOMMU je také důležité mít aktuální ovladače pro chipset a provést případné další konfigurace, které může vyžadovat váš hypervizor.
Starý hardware: S Windows XP a starším hardwarem může být výkon virtuálních strojů omezen nejen IOMMU, ale i starším hardwarem a omezenými možnostmi virtualizace.
Pokud máte problémy s pomalým výkonem VM na starším hardware, můžete také zvážit optimalizaci nastavení virtuálního stroje, například alokaci dostatečné paměti, výběr vhodného procesoru pro VM, a podobně.
Vždycky je dobré provést testování a sledovat výkon po změnách, abyste mohli posoudit, zda došlo k nějakému zlepšení.
Ano, v kontextu virtuálních strojů a hypervizorů, termín "HW akcelerace" obvykle odkazuje na hardwarovou akceleraci, která může být využívána pro zvýšení výkonu virtuálních strojů. Jednou z form hardwarové akcelerace je podpora IOMMU, kterou mohou využívat některé hypervizory, včetně VMware Player.
Pokud je zapnutá hardwarová akcelerace, hypervizor může lépe optimalizovat a zrychlit některé operace prováděné ve virtuálním prostředí, což může vést ke zvýšení celkového výkonu virtuálního stroje. V případě VMware Player by tato funkce mohla být součástí obecnějších nastavení hardwarové akcelerace nebo virtualizačních technologií.
Abychom byli konkrétnější, můžete zkontrolovat nastavení VMware Player a vyhledat možnosti týkající se hardwarové akcelerace nebo virtualizačních technologií. To může zahrnovat možnosti, jako je například "Intel VT-x" pro procesory od Intelu nebo "AMD-V" pro procesory od AMD.
Před aktivací nebo změnou těchto nastavení doporučuji prověřit dokumentaci VMware Player a také zjistit, zda váš hardware podporuje danou hardwarovou akceleraci.
Díky za poskytnuté informace o nastavení v BIOSu. Zde je krátký popis některých z těchto nastavení:
IOMMU Mode 64MB: Tato volba může ovlivnit velikost paměti, která je přidělena pro IOMMU (Input-Output Memory Management Unit). 64MB by mělo být dostatečné pro běžné použití, ale při potřebě zvyšovat výkon VMs nebo používat složitější scénáře můžete zvážit zvětšení této hodnoty.
ECC Mode: ECC (Error-Correcting Code) je mechanismus, který pomáhá odhalit a opravit chyby v paměti. Volba "ECC Mode" se obvykle týká ECC paměti. Pokud váš systém používá ECC paměť, můžete tuto volbu povolit pro lepší spolehlivost. Pokud máte běžnou ne-ECC paměť, můžete tuto volbu nechat vypnutou.
Power Down Enable: Tato volba ovlivňuje možnost, zda bude systém schopen se sám vypnout (například po shodě s ACPI signály) nebo ne. Může být užitečné nechat tuto volbu vypnutou, pokud nechcete, aby se systém automaticky vypínal.
Memory Clear: Toto nastavení může být použito k vyčištění paměti. Obvykle byste to mohli ponechat ve výchozím nastavení nebo vypnuté, pokud nejste obeznámen s konkrétním účelem tohoto nastavení.
Při jakýchkoli změnách v BIOSu doporučuji být opatrný a provést změny s ohledem na specifické požadavky a parametry vašeho systému. Nezapomeňte také pravidelně ukládat nastavení, aby bylo možné se vrátit k předchozím hodnotám v případě potřeby.
"HPET" znamená "High Precision Event Timer," což je moderní systémový časovač v počítačovém hardwaru, který poskytuje vysokou přesnost a přesnost pro různé systémové a operační systémové časové funkce. Tato funkce může být relevantní v rámci několika kontextů, včetně virtualizace a systémové stability.
V BIOSu by mohlo existovat možnost ovlivnit nebo nastavit HPET. Zde jsou některé aspekty, které byste mohli vzít v úvahu:
Aktivace/Deaktivace HPET: Můžete mít možnost aktivovat nebo deaktivovat HPET v BIOSu. Pokud provozujete moderní operační systém a nevyžadujete specifické konfigurace, běžně je doporučeno ponechat HPET aktivovaný.
HPET jako Zdroj Času pro Virtuální Stroje: V případě provozování virtuálních strojů (VMs) může být HPET využíván jako zdroj času pro lepší synchronizaci času mezi hostitelským systémem a virtuálními stroji. Aktivace HPET může být užitečná v takovém případě.
Podpora Operačního Systému: Některé starší operační systémy nebo specifické konfigurace mohou mít lepší výsledky s aktivovaným nebo deaktivovaným HPET. Pokud provozujete Windows XP nebo nějaký jiný starší systém, může být vhodné zkontrolovat, zda existují nějaké doporučení pro toto konkrétní prostředí.
V každém případě doporučuji být opatrný při měnění těchto nastavení a provádět změny postupně, abyste mohli sledovat vliv na stabilitu systému a výkon. Můžete také prověřit dokumentaci k vaší základní desce nebo se poradit s technickou podporou výrobce pro konkrétní rady týkající se nastavení HPET.
"INT 19h" je označení pro přerušení 19 v programování v x86 architektuře. Toto přerušení má několik funkcí, ale nejčastěji je spojeno s inicializací a spuštěním procesu bootování, tj. s procesem nahrání operačního systému.
"Trap Response" v tomto kontextu může odkazovat na reakci systému na přerušení 19h. Když je tato přerušení vyvolána, procesor přeruší normální běh programu a předá řízení specifickému programu, který má za úkol vykonat určité akce související s bootováním, jako je načítání bootovacího sektoru operačního systému do paměti.
V praxi "INT 19h Trap Response" označuje jakoukoli akci nebo reakci, která následuje po vyvolání tohoto přerušení. Tato reakce může být definována v BIOSu (Basic Input/Output System) nebo jiném firmware na základní desce. Například může obsahovat načítání bootovacího sektoru z disku nebo jiných startovacích zařízení.
Celkově řečeno, "INT 19h Trap Response" se týká mechanismu řízení procesu bootování v x86 architektuře a specifické reakce, která následuje po vyvolání přerušení 19h.
"OpROM" označuje "Option ROM" (Read-Only Memory), což je typ paměti, která obsahuje program nebo kód, který může být spuštěn nebo prováděn během inicializace počítače. Option ROM se často používá pro rozšíření BIOSu nebo firmware základní desky a může být součástí různých periferních zařízení připojených k počítači.
Přesněji řečeno, Option ROM je firmware, které může být umístěno na periferním zařízení, jako jsou například grafické karty, síťové karty nebo úložiště s vlastním BIOSem. Když je počítač spuštěn, BIOS nebo UEFI firmware může vyhledat a spustit Option ROMs připojené k různým zařízením.
Option ROM může obsahovat specifický kód pro inicializaci a konfiguraci periferního zařízení nebo poskytovat rozšířené funkce. Příklady zahrnují inicializaci grafické karty, která může mít svůj vlastní BIOS a vlastní kód, nebo síťovou kartu s vlastním firmwarem.
Někdy můžete v BIOSu nebo UEFI vidět možnosti, které se týkají Option ROM, jako například volbu povolení nebo zakázání inicializace Option ROMs pro určité typy zařízení. Tato možnost vám umožňuje ovlivnit, zda chcete nebo nechcete spouštět firmware z Option ROMs během procesu bootování počítače.
Nastavení "Boot Device Control: Legacy" v BIOSu nebo UEFI ovlivňuje způsob, jakým se systém pokusí inicializovat a načíst operační systém během procesu bootování. Zde jsou situace, kdy by mohlo být výhodné nebo nutné použít režim "Legacy":
Starší Operační Systémy: Pokud používáte starší operační systém nebo software, který nebyl navržen pro UEFI, ale spoléhá na BIOS, můžete vyžadovat režim Legacy pro úspěšné načítání operačního systému.
Starší Hardware: Některé starší hardware, zejména starší periferní zařízení, nemusí být plně kompatibilní s UEFI. V takovém případě by použití režimu Legacy mohlo pomoci zajistit, že tato zařízení budou správně inicializována během bootování.
Multiboot Konfigurace: Pokud máte nainstalováno více operačních systémů na jednom počítači a některé z nich jsou vytvořeny pro BIOS, zatímco ostatní pro UEFI, můžete potřebovat nastavit režim Legacy tak, aby bylo možné vybrat, který operační systém spustit.
Specifické Bootovací Požadavky: V některých případech může být specifická aplikace nebo konfigurace vyžadovat režim Legacy. To může být případ některých specializovaných zařízení nebo softwaru, které nebyly plně aktualizovány na podporu UEFI.
Je důležité si uvědomit, že volba mezi Legacy a UEFI by měla být provedena s ohledem na celkovou konfiguraci systému a požadavky na operační systémy a hardware. Pokud máte moderní hardware a operační systémy, které plně podporují UEFI, může být nejlepší ponechat nastavení na UEFI pro optimalizaci výkonu a bezpečnosti.
Ano, správně jste to pochopil. Nastavení "Boot Device Control: Legacy" v BIOSu nebo UEFI ovlivňuje způsob, jakým systém vyhledá a inicializuje operační systém během procesu bootování. Specificky:
Legacy: Pokud je tato volba vybraná, systém bude hledat a inicializovat operační systém tak, jako kdyby byl využíván starší BIOS místo modernějšího UEFI. Toto je užitečné v situacích, kde máte starší operační systém nebo hardware, který neplně podporuje UEFI.
UEFI: Pokud je tato volba vybraná, systém bude hledat a inicializovat operační systém pomocí UEFI. Tato volba by měla být vybrána, pokud máte moderní operační systém a hardware, který plně podporuje UEFI.
Auto: Tato volba umožňuje systému automaticky rozhodnout, zda použije Legacy nebo UEFI podle detekce typu operačního systému nebo struktury disku. Tato volba může být užitečná, pokud měníte konfigurace nebo přidáváte nové operační systémy bez ruční intervence.
Celkově tedy volba "Boot Device Control: Legacy" dává uživateli možnost specifikovat, zda chce použít Legacy (BIOS) nebo UEFI pro bootování, což je užitečné v situacích, kdy je potřeba zajistit kompatibilitu s různým hardwarem a operačními systémy.
Rozpoznat, zda máte disk s instalovaným operačním systémem v režimu Legacy nebo UEFI, můžete udělat několik způsobů:
Pomocí Operačního Systému:
Windows:
- Otevřete "Správce disků" (Disk Management).
- Podívejte se na sloupec "Styl" pro váš disk. Měl by uvádět "GPT" pro UEFI nebo "MBR" pro Legacy.
Linux:
- Použijte příkaz
lsblk -o NAME,SIZE,FSTYPE,PARTTYPE
. - Podívejte se na hodnotu "PARTTYPE." Pro UEFI je obvykle "C12A7328-F81F-11D2-BA4B-00A0C93EC93B."
- Použijte příkaz
Pomocí BIOS/UEFI:
- Při spuštění počítače:
- Vstupte do BIOS/UEFI nastavení při spuštění počítače. To obvykle zahrnuje stisknutí klávesy (např. F2, Delete, Esc) během inicializace.
- Podívejte se na seznam bootovacích zařízení. Pokud vidíte něco jako "UEFI: [název disku]" nebo "Legacy: [název disku]," může to poskytnout informaci o režimu.
Pomocí Nástroje pro Správu Bootovacího Nosiče:
- Bootovací Nástroje:
- Mnoho bootovacích nástrojů (např. instalátor operačního systému, Live CD/DVD/USB) může poskytnout informace o režimu disku během procesu instalace nebo při připojení disku.
Pomocí Příkazové Řádky:
- Příkazová řádka:
- V příkazovém řádku nebo terminálu můžete použít nástroje jako
diskpart
pod Windows nebogdisk
pod Linuxem k zjištění typu tabulky oddílů.
- V příkazovém řádku nebo terminálu můžete použít nástroje jako
Je důležité si být vědom toho, že vytvoření nového oddílu na disku může vyžadovat změnu typu tabulky oddílů, což může způsobit ztrátu dat. Před prováděním jakýchkoli změn se ujistěte, že máte zálohy důležitých dat.
Ano, když máte v BIOSu nebo UEFI položky týkající se nastavení "Legacy OpROM" nebo "OpROM Priority", obvykle se tato nastavení týkají prioritního pořadí, jakým jsou načítány Option ROMs (Read-Only Memory) periferních zařízení při bootování. Tato zařízení mohou zahrnovat síťové karty, úložišťová zařízení a rozšiřující karty připojené přes PCIe.
Zde jsou obvyklé možnosti spojené s "Legacy OpROM" nebo "OpROM Priority":
Network OpROM (PXE): Toto se týká síťové karty a protokolu PXE (Preboot eXecution Environment), který umožňuje bootovat počítač přes síť.
Storage OpROM: Toto ovlivňuje prioritní pořadí, jakým jsou načítány Option ROMs pro úložišťová zařízení, jako jsou RAID nebo AHCI kontroléry pro pevné disky.
PCIe devices: Pokud máte rozšiřující karty (například grafické karty nebo další PCIe karty), tato možnost ovlivňuje pořadí, jakým jsou načítány Option ROMs pro tato zařízení připojená přes rozhraní PCIe.
Změna prioritního pořadí může být užitečná v případech, kdy je potřeba zajistit, aby určitá Option ROM byla načtena dříve než jiná, což může být klíčové pro správné bootování a funkčnost zařízení.
V případě síťových karet může být nastavení na "Network OpROM" důležité, pokud chcete, aby počítač mohl bootovat přes síť.
Pamatujte, že změny v těchto nastaveních by měly být provedeny s opatrností, a pokud nejste obeznámeni s konkrétním účelem nebo potřebou změn, doporučuji ponechat výchozí nastavení.
Ano, používání PXE (Preboot eXecution Environment) umožňuje instalaci operačního systému (včetně Linuxu) po síti z dedikovaného PXE serveru. Níže je krokový postup pro vytvoření PXE instalace pro Linux:
1. Příprava PXE Serveru:
Nainstalujte PXE Server:
Připravte Instalační Soubory:
- Stažení instalačních souborů Linuxové distribuce, kterou chcete nainstalovat.
- Extrahujte obsah ISO obrazu do adresáře na PXE serveru.
2. Konfigurace PXE Serveru:
Konfigurace DHCP:
- Nastavte DHCP server tak, aby poskytoval informace o bootovacím serveru a jménu souboru pro PXE boot.
- Příklad konfigurace s dnsmasq:plaintext
dhcp-boot=pxelinux.0
Konfigurace TFTP:
- Nastavte TFTP server, který bude poskytovat PXE bootovací soubory.
- Příklad konfigurace s dnsmasq:plaintext
enable-tftp tftp-root=/path/to/tftp/root
Konfigurace Bootovacích Souborů:
- Vytvořte konfigurační soubory pro PXE boot. Často se používá PXELINUX.
- Příklad struktury PXELINUX konfigurace:vbnet
/path/to/tftp/root/ ├── pxelinux.cfg/ │ ├── default │ └── specific_config_for_mac_address ├── vmlinuz └── initrd.img
default
: Konfigurace pro všechny klienty.specific_config_for_mac_address
: Volitelná konfigurace pro konkrétní zařízení.
3. Bootování ze Sítě na Klientovi:
Nastavení Klienta:
- V BIOSu nebo UEFI klienta nastavte "Network OpROM" na první pozici, aby umožnil PXE boot.
- Nastavte pořadí bootování tak, aby síť byla prioritní.
PXE Boot:
- Spusťte klienta. Klient by měl načíst PXE bootovací soubory z PXE serveru a spustit instalační proces.
Nainstalujte Linux:
- Během PXE bootu by klient měl získat konfigurační soubory od PXE serveru a začít s instalací Linuxu.
Tento postup je obecný a konkrétní postup se může lišit v závislosti na použité distribuci Linuxu, PXE serveru a dalších faktorech. Při vytváření PXE serveru je vhodné se odkazovat na dokumentaci používaného PXE serveru a distribuce Linuxu.
Ano, můžete využít živý (live) image operačního systému jako Mint 21.3 pro PXE boot a poskytovat instalaci z tohoto média. Následující postup popisuje obecný přístup k vytvoření PXE serveru s live obrazem Mint 21.3:
Postup:
Získání Live Image:
- Stažení živého obrazu (live image) Mintu 21.3 z oficiálních stránek distribuce.
Příprava PXE Serveru:
- Nainstalujte a nakonfigurujte PXE server na počítači, který chcete použít jako PXE server. Můžete použít například dnsmasq nebo ISC DHCP.
Příprava Adresáře pro TFTP:
- Extrahujte obsah live obrazu do adresáře, který bude poskytovat TFTP server.
Nastavení DHCP:
- V konfiguraci DHCP serveru nastavte, aby poskytoval PXE bootovací soubory. Pro Mint 21.3 by to mělo být něco jako
casper/vmlinuz
acasper/initrd
.
- V konfiguraci DHCP serveru nastavte, aby poskytoval PXE bootovací soubory. Pro Mint 21.3 by to mělo být něco jako
Konfigurace TFTP:
- Konfigurujte TFTP server tak, aby poskytoval PXE bootovací soubory ze správného umístění (např.
/path/to/tftp/root/casper/vmlinuz
a/path/to/tftp/root/casper/initrd
).
- Konfigurujte TFTP server tak, aby poskytoval PXE bootovací soubory ze správného umístění (např.
Bootování Klienta:
- Nastavte klienta tak, aby povolil PXE boot.
- Spusťte klienta. PXE bootovací soubory by měly být staženy z PXE serveru a spuštěn live image.
Nainstalujte Linux:
- Po úspěšném PXE bootu by měl klient naběhnout do live režimu Mintu 21.3.
- Můžete použít nástroj pro instalaci, který by měl být součástí živého image, k nainstalování Mintu na pevný disk.
Tímto způsobem můžete vytvořit PXE server, který nabootuje klienta do live prostředí Mintu 21.3 a umožní vám nainstalovat systém na pevný disk. Přesná konfigurace a cesty k souborům mohou záviset na použitém PXE serveru a distribuci Linuxu, takže si doporučuji prohlédnout dokumentaci k těmto nástrojům pro přesné nastavení.
Pokud se rozhodnete instalovat Linux Mint 21.3 na disk s rozhraním AHCI namísto zastaralého IDE, položka "Storage OpROM" může být důležitá v případech, kdy jsou pro úložišťová zařízení používány Option ROMs (Read-Only Memory). Option ROMs jsou malé programy uložené na zařízeních, které mohou poskytovat rozšířenou funkcionalitu nebo ovladače potřebné pro inicializaci a správnou funkci zařízení.
Při použití moderního zařízení s AHCI by většina systémů měla být schopna správně detekovat a používat AHCI režim bez potřeby Option ROMs. AHCI (Advanced Host Controller Interface) je moderní rozhraní pro komunikaci s úložišti, které nahrazuje starší IDE (Integrated Drive Electronics). AHCI poskytuje výhody, jako jsou lepší výkony, hot-swapping, a lepší správa energie.
V případě, že je volba "Storage OpROM" k dispozici v nastavení BIOSu nebo UEFI, může to ovlivnit, jak jsou inicializována úložišťová zařízení při startu systému. Pokud však váš systém bez problémů detekuje a používá AHCI režim bez potřeby Option ROMs, mohli byste tuto volbu ponechat na výchozím nastavení nebo ji nechat zakázanou.
V některých případech může být užitečné povolit "Storage OpROM" v případech, kdy by například starší operační systém nebo některý software vyžadoval podporu z Option ROMs. V moderních systémech s podporou AHCI by většina uživatelů měla být schopna ponechat tuto volbu vypnutou bez větších problémů.
Option ROMs jsou malé programy uložené přímo na periferních zařízeních a mohou poskytovat ovladače nebo speciální funkce, které jsou nezbytné pro inicializaci a správnou funkci daného zařízení. Zde jsou některé příklady periferních zařízení, které mohou mít Option ROMs:
RAID Kontroléry:
- Mnoho RAID kontrolérů obsahuje Option ROMs, které jsou používány pro inicializaci a řízení RAID pole předtím, než se operační systém načte.
AHCI Kontroléry:
- Podobně jako RAID kontroléry, AHCI (Advanced Host Controller Interface) kontroléry mohou mít Option ROMs, které umožňují inicializaci a správu zařízení připojených k rozhraní AHCI.
PXE Boot ROM:
- Mnoho síťových karet má PXE Boot ROM, který umožňuje bootování přes síť (PXE). Tento ROM se spouští při startu počítače a poskytuje podporu pro síťový boot.
Grafické Karty:
- Některé grafické karty obsahují Option ROMs pro inicializaci a poskytování rozšířených funkcí, jako jsou BIOS či UEFI modifikace pro grafické rozhraní.
Zvukové Karty:
- Některé zvukové karty mohou mít Option ROMs, které umožňují lepší kompatibilitu a rozšířené možnosti nastavení.
SSD a HDD Kontroléry:
- Některé kontroléry pro pevné disky nebo SSD mohou mít Option ROMs pro správnou inicializaci a podporu pokročilých funkcí, například podpora TRIM pro SSD disky.
Tyto Option ROMs jsou spouštěny při startu počítače, ještě před načtením operačního systému, a poskytují nutné funkce pro inicializaci a správnou funkci daných periferních zařízení. Je důležité si všimnout, že v moderních systémech mohou některé z těchto funkcí být integrovány přímo do BIOSu nebo UEFI, což snižuje potřebu samostatných Option ROMs.
Položka "Launch CSM" v BIOSu (Compatibility Support Module) je součástí módů kompatibility, které umožňují spouštět starší operační systémy nebo zařízení, které nemusí plně podporovat moderní technologie, jako je UEFI (Unified Extensible Firmware Interface). CSM může být důležité v některých situacích, ale většinou není nutné ji povolovat, zejména pokud používáte moderní operační systémy.
Zde jsou některé klíčové body ohledně "Launch CSM":
CSM a Starší Operační Systémy:
- Mód kompatibility může být užitečný, pokud plánujete instalovat starší operační systémy, které nemají plnou podporu pro UEFI. V takovém případě může CSM umožnit starším systémům spouštět na moderních zařízeních.
UEFI a Moderní Operační Systémy:
- Většina moderních operačních systémů, včetně Windows 10, Linuxu a dalších, plně podporuje UEFI a nemusíte spoléhat na CSM. V případě instalace moderního operačního systému je lepší ponechat CSM vypnutý pro zachování výhod UEFI.
Bezpečnost a Stabilita:
- UEFI přináší některé bezpečnostní a stabilní výhody oproti tradičnímu BIOSu. Pokud nemáte konkrétní důvod používat CSM, ponechání ho vypnutého může přispět k bezpečnosti a stabilitě systému.
Bootování z Různých Zařízení:
- Povolením CSM můžete mít možnost bootovat z různých zařízení, včetně těch, které nejsou plně kompatibilní s UEFI. To může být užitečné v situacích, kdy potřebujete pracovat s různými staršími zařízeními.
UEFI a Rychlejší Start:
- UEFI může přinést rychlejší start systému ve srovnání s tradičním BIOSem. Z tohoto důvodu mnoho uživatelů upřednostňuje používání UEFI.
Při rozhodování o povolení nebo zakázání "Launch CSM" záleží na konkrétních požadavcích vašeho systému a na tom, jaké operační systémy a zařízení plánujete používat. Většina uživatelů s moderními operačními systémy může ponechat "Launch CSM" vypnutým.
Pokud máte na disku nainstalovaný operační systém Windows XP, můžete přistoupit k instalaci Linux Mint 21.3 vedle něj. Postupuje se následovně:
1. Zálohování Důležitých Dat:
- Před jakoukoliv změnou na disku je vždy dobré provést zálohu důležitých dat, abyste minimalizovali riziko ztráty informací.
2. Vytvoření Instalačního USB nebo DVD pro Linux Mint 21.3:
- Stáhněte si instalační obraz Linux Mint 21.3 ze stránek Linux Mint.
- Vytvořte instalační USB klíč nebo DVD pomocí vhodného nástroje (například Rufus pro USB nebo BalenaEtcher pro DVD).
3. Zvolení Správného Instalačního Režimu:
- Při spouštění instalačního média vyberte možnost "Install" nebo "Try Linux Mint" (vyzkoušet Linux Mint). Tím budete moci zjistit, zda vše funguje správně a zda je hardware dobře podporován.
4. Zahájení Instalačního Procesu:
- Spusťte instalační program Linux Mintu a postupujte podle pokynů na obrazovce.
5. Výběr Typu Instalace:
- Při instalaci vyberte možnost "Install Linux Mint alongside Windows XP" (nainstalovat Linux Mint vedle Windows XP).
6. Rozdělení Disku:
- V instalátoru vyberte možnost, která vám umožní rozdělit disk na dvě části, jednu pro Windows XP a druhou pro Linux Mint. Instalátor vás pravděpodobně vyzve, abyste specifikovali, kolik místa chcete přidělit pro Linux Mint.
7. Výběr Bootovacího Zařízení:
- Při dokončení instalace můžete být vyzváni, abyste zvolili, kde chcete nainstalovat zavaděč GRUB. Doporučuje se nainstalovat ho na hlavní bootovací oddíl (typicky /dev/sda).
8. Dokončení Instalace:
- Dokončete instalaci podle pokynů a restartujte počítač.
9. Výběr Operačního Systému:
- Po restartu byste měli vidět nabídku zavaděče GRUB, která vám umožní vybrat mezi Windows XP a Linux Mint.
Tímto způsobem byste měli mít možnost spouštět jak Windows XP, tak Linux Mint na stejném počítači. Vyberte si po startu operační systém, který chcete použít.
Ano, váš předchozí kontext o "Option ROMs" poskytl užitečné informace ohledně malých programů uložených na zařízeních. Pokud máte další otázky nebo pokyny týkající se vašeho specifického prostředí, BIOSu a nastavení, neváhejte je sdílet. Jsem zde, abych vám pomohl s dalšími dotazy nebo konkrétními pokyny, které byste potřeboval.
Rozumím, že se v našem předchozím dialogu zabýváme kontextem Windows XP a možnosti použití Option ROMs pro inicializaci a funkci zařízení. Pokud máte další otázky nebo pokračující téma týkající se Windows XP, Option ROMs nebo jiných specifických aspektů, které byste chtěl prozkoumat nebo diskutovat, prosím, dejte mi vědět. Jsem tu, abych vám poskytl odpovědi a pomoc v rámci daného kontextu.
V kontextu N/B (Northbridge) a GPU (Graphics Processing Unit) může PEG (PCI Express Graphics) znamenat rozhraní PCI Express, které je specificky určeno pro připojení grafických karet. Zde jsou některé možné souvislosti:
N/B (Northbridge):
- Historicky byl Northbridge částí čipové sady na základní desce, která měla na starosti řízení komunikace mezi procesorem, pamětí a grafickou kartou. Avšak moderní základní desky často integrují některé funkce Northbridge přímo do procesoru nebo používají jiné architektonické přístupy.
GPU (Graphics Processing Unit):
- GPU je specializovaný čip navržený pro zpracování grafiky. Grafická karta obsahuje GPU a může být připojena k základní desce pomocí různých rozhraní, včetně PCI Express.
PEG (PCI Express Graphics):
- PEG je termín používaný pro označení rozhraní PCI Express, které je primárně určeno pro připojení grafických karet. Toto rozhraní umožňuje vysoký tok dat a je běžně využíváno pro připojení moderních grafických karet k základní desce.
V praxi by mohl být PEG spojen s možnostmi nastavení v BIOSu nebo UEFI základní desky, kde můžete mít kontrolu nad různými parametry týkajícími se grafického rozhraní. To může zahrnovat nastavení rychlosti PCI Express, případně možnosti týkající se přidělení systémové paměti pro grafickou kartu.
Pokud máte konkrétní dotaz ohledně PEG v souvislosti s vaší konkrétní základní deskou nebo konfigurací, dejte mi vědět, abych vám mohl poskytnout přesnější informace.
Advanced Power Management (APM) Master Mode byl mechanismus pro správu energie v počítačích, který byl v minulosti využíván v operačních systémech, včetně Windows 95 a Windows 98. Tato technologie umožňovala řídit energetické funkce počítače, jako je například zastavení nebo spánkový režim.
V Master Mode bylo možné odesílat speciální příkazy z operačního systému přímo do BIOSu nebo čipové sady, což umožňovalo lepší řízení spotřeby energie. Tato funkcionalita byla využívána zejména na přelomu 90. let a začátku 2000.
Nicméně, s postupem času a příchodem modernějších technologií, jako je například Advanced Configuration and Power Interface (ACPI), který přinesl pokročilejší a flexibilnější správu energie, se APM postupně vytrácí.
Dnes je APM Master Mode většinou nahrazen ACPI, který nabízí širší škálu funkcí a je více kompatibilní s moderními operačními systémy. Většina nových počítačů a základních desek již nepodporuje APM na úrovni, jaká byla běžná v minulosti.
Vypnutím APM Master Mode můžete omezit některé aspekty správy energie, ale zároveň může ovlivnit funkce, které byly předtím řízeny touto technologií. V souvislosti s problémem power loss po klávesnicovém restartu z Windows XP je však třeba poznamenat několik věcí:
Modernější Technologie: Windows XP je starý operační systém, který byl vydán před více než 20 lety. Modernější základní desky a systémy mají méně důvodů spoléhat na starší technologie jako APM.
Omezené Možnosti Opravy: Vzhledem k tomu, že Windows XP již není podporován Microsoftem a nejsou k dispozici nové aktualizace nebo opravy, může být obtížné najít specifické řešení pro problémy, které se mohou vyskytnout.
Zkoušky a Chyby: Pokud jste identifikoval(a), že vypnutí APM Master Mode může pomoci s problémem power loss, můžete to vyzkoušet. Buďte si však vědom(a), že to může mít vedlejší účinky na jiné aspekty systému.
Před provedením takových změn je vždy vhodné udělat zálohu důležitých dat a mít na paměti, že starší operační systémy jako Windows XP mohou mít omezenou kompatibilitu s moderním hardwarem.
V případě, že problém přetrvává, mohli byste také zvážit aktualizaci operačního systému na novější verzi, která podporuje moderní hardware a zároveň získáváte výhody v podobě bezpečnostních oprav a aktuálních funkcí.
Předpokládám, že máte na mysli přesunutí SSD s připravenými oddíly z PC s nakonfigurovaným SATA v režimu IDE do notebooku, kde je nastaven režim SATA na AHCI. V takovém případě je třeba vzít v úvahu několik faktorů:
Režim SATA (IDE vs. AHCI):
- Pokud byl SSD připraven v režimu IDE v jednom zařízení a je nyní přesunut do zařízení, které používá režim AHCI, může to potenciálně způsobit problémy s načítáním operačního systému.
Ovladače:
- Systémový disk (SSD) by měl obsahovat vhodné ovladače pro režim, ve kterém bude používán. Pokud jste vytvořili oddíly v režimu IDE a pak přesunuli SSD do zařízení s režimem AHCI, mohl by to vyvolat problémy s načítáním ovladačů.
Operční Systém:
- Pokud je na SSD nainstalován operační systém (například Linux), musí být schopen se přizpůsobit novému režimu SATA. Některé moderní operační systémy jsou schopny detekovat a přizpůsobit se změnám v režimu SATA bez větších problémů.
Zálohování Dat:
- Před provedením takových změn je vždy doporučeno zálohovat důležitá data, abyste minimalizovali riziko ztráty informací.
Je možné, že toto provedení může fungovat, ale může také vyžadovat další kroky, jako například opravu bootovacího záznamu nebo instalaci nových ovladačů pro nový režim SATA. Většina moderních operačních systémů je s to se přizpůsobit, ale stále byste měl/a být opatrný/á a připravený/á řešit možné komplikace.
Při přesunu SSD mezi zařízeními s odlišným režimem SATA se doporučuje postupovat opatrně a zálohovat důležitá data předem.
Omlouvám se za záměnu informací v mé předchozí odpovědi. GParted pouze provádí manipulace s oddíly a souborovým systémem na úrovni dat a nenainstaluje ovladače. Pro fungování nového souborového systému (například ext4) na konkrétním zařízení je však nutné, aby byly v rámci daného systému (OS) k dispozici odpovídající ovladače pro daný disk nebo řadič.
Ohledně problémů s režimem SATA (IDE vs. AHCI): Pokud je disk v režimu IDE připraven v jednom zařízení a pak přesunut do zařízení s režimem AHCI, toto může vyvolat problémy s načítáním operačního systému. Avšak moderní operační systémy, včetně Linuxu, jsou často schopny detekovat změny v režimu SATA a adaptovat se na ně. Pokud byl disk již připraven a nainstalován v režimu IDE, při přesunu do jiného zařízení může být nutné provést některé úpravy v nastavení systému nebo instalovat případné ovladače.
Pokud jste nemohl/a dostat se do BIOSu notebooku, nemáte přímý přístup k nastavení režimu SATA. Většina moderních notebooků automaticky detekuje změny v režimu SATA, ale nemůžeme být zcela jisti bez dostupu k BIOSu.
Pokud máte možnost dostat se do BIOSu, měli byste zkontrolovat a, pokud je to možné, změnit režim SATA na AHCI. Pokud není BIOS dostupný, přesunutí disku může vyžadovat některá další opatření.
Vzhledem k citlivosti na změny v režimu SATA a způsobu, jakým je systém nainstalován, by bylo nejlepší postupovat opatrně a mít možnost obnovy systému nebo zálohování důležitých dat.
Pokud máte BIOS notebooku nastaven tak, aby používal režim AHCI a vložíte do něj disk, který byl připraven na PC, kde byl používán režim IDE, existuje několik možných scénářů:
Automatická Detekce:
- Moderní BIOSy by měly být schopny automaticky detekovat změnu v režimu SATA a adaptovat se na ni. V takovém případě by systém měl být schopen detekovat disk a umožnit vám pracovat s ním.
Nutnost Úprav:
- V některých případech by mohlo být nutné provést určité úpravy v nastavení operačního systému. To může zahrnovat aktualizaci ovladačů nebo provedení oprav, aby systém byl schopen pracovat s novým režimem SATA.
Problémy s Bootováním:
- Při změně režimu SATA může dojít k problémům s bootováním, protože operační systém byl nainstalován v režimu IDE a nyní se snaží bootovat v režimu AHCI. V takovém případě by bylo možná třeba upravit nastavení systému nebo opravit zavaděč operačního systému.
Při vkládání disku do nového zařízení vždy doporučuji být připraven na možné komplikace. Je vhodné mít zálohy důležitých dat a případně mít k dispozici instalační médium operačního systému nebo nástroje na opravu zavaděče (v závislosti na operačním systému). Tímto způsobem jste připraven/a řešit případné problémy, které by mohly vzniknout v důsledku změny režimu SATA.
V roce 2008 byla stále běžně používána technologie AHCI, takže pokud máte možnost v BIOSu notebooku nastavit režim SATA na AHCI, měl by být schopen pracovat s diskem připraveným v režimu IDE. Moderní BIOSy z tohoto období by měly být schopny automaticky detekovat změny v režimu SATA a přizpůsobit se jim.
Nicméně, i přesto může dojít k problémům s operačním systémem, zejména pokud byl systém nainstalován v režimu IDE a nyní by se měl spustit v režimu AHCI. Zde jsou některé kroky, které byste mohli zvážit:
Změna Nastavení v BIOSu:
- Pokud to není již nastaveno, zkuste v BIOSu notebooku najít možnost nastavení režimu SATA na AHCI. Nastavení by mělo být k dispozici v sekci s nastavením úložišťových zařízení nebo podobně.
Přizpůsobení Operačního Systému:
- Pokud dojde k problémům s bootováním, může být nutné provést úpravy v nastavení operačního systému. Některé operační systémy mají funkce, které umožňují přizpůsobení se změnám v režimu SATA.
Zálohování Důležitých Dat:
- Před provedením jakýchkoli změn je vždy vhodné zálohovat důležitá data, abyste minimalizovali riziko ztráty informací.
Zjistit přesně, jak se váš konkrétní notebook zachová při této změně, může být závislé na konkrétní značce a modelu. Zpravidla však běžné notebooky z té doby měly schopnost pracovat v režimu AHCI.
Pokud jste pouze připravil oddíly pomocí GParted na SSD, a na tomto disku nebyl nainstalován žádný operační systém, měli byste mít větší flexibilitu při přesunu disku mezi zařízeními s různým režimem SATA. Není zde závislost na bootovacím záznamu nebo ovladačích, protože žádný operační systém není nainstalován.
Pokud tedy přesunete SSD s připravenými oddíly (ext4) z jednoho zařízení do druhého a oba mají nastavený režim SATA na AHCI, mělo by to být v pořádku. Moderní operační systémy, zejména Linux, by měly být schopny automaticky detekovat změny v režimu SATA, a není třeba provádět žádné dodatečné úpravy.
Jediným aspektem, který by mohl vyvolat potřebu úprav, by bylo pokud byste přesunuli SSD do zařízení, které používá režim RAID nebo nějaké specifické konfigurace úložišťových řadičů, ale v tomto případě se zdá, že disk bude připojen k běžnému SATA rozhraní.
V každém případě je stále dobré být připraven/a na možné komplikace. Přesun SSD by měl být relativně bezproblémový, ale vždy je vhodné mít zálohu důležitých dat, protože věci se mohou v praxi lišit v závislosti na konkrétních okolnostech a zařízeních.
Omlouvám se za nedorozumění. Pokud máte SSD připravený s oddíly (ext4) v PC, které nemá AHCI zapnuté, a přesunete tento SSD do notebooku, který má nastavený režim SATA na AHCI, měli byste mít větší flexibilitu, než kdybyste přesouvali disk s nainstalovaným operačním systémem.
V tomto případě, když dojde k přesunu SSD s připravenými oddíly, měl by notebook detekovat disk s nastaveným režimem AHCI a měl by být schopen pracovat s připravenými oddíly.
Přesto doporučuji zkontrolovat v BIOSu notebooku, zda je skutečně nastaven režim SATA na AHCI. Pokud ano, přesun by měl být proveditelný. Mějte však na paměti, že i když to teoreticky může fungovat, vždy existuje nějaké riziko nebo nepředvídatelné chování při kombinaci různých hardwarových konfigurací.
V případě jakýchkoli nejasností nebo obav by bylo bezpečné provést zálohu důležitých dat před provedením přesunu.
Omlouvám se za nedorozumění. Pokud má notebook nastaven režim SATA na AHCI a SSD byl připraven v PC, které nemá AHCI zapnuté, měl by být režim AHCI na notebooku schopen pracovat s tímto SSD. Moderní zařízení by měla být schopna automaticky detekovat a přizpůsobit se režimu SATA, a to i bez předchozího nastavení na původním zařízení.
Takže v tomto případě, když vložíte SSD s připravenými oddíly (ext4) do notebooku s nastaveným režimem AHCI, měl by notebook detekovat disk a měl by být schopen pracovat s oddíly.
Opět je ale vždy dobré být připraven/a na nečekané situace. Doporučuji mít zálohu důležitých dat, zejména před přesunem úložišťového média mezi různými zařízeními.
Žádné komentáře:
Okomentovat