Co s tímto?
To jsem musel hádat!
Je to obyčejná exkluzivní disjunkce prvního a druhého obrázku do třetího po řádkách.
1.) Vezmi první řádek.
2.) Vezmi první a druhý sloupec na řádku
3.) Dej si je přes sebe - když je čára alespoň v jednom z prvních dvou
sloupců, tak se promítne do třetího, když tam není, tak se nic
nepromítne, když je v obou dvou sloupcích, tak se vyruší a taky
nepromítne.
4.) Správně je tedy za A
(wut)
Můj výsledek:
https://www.youtube.com/watch?v=-QTkPfq7w1A
Video je o fyzikálním paradoxu známém jako Braessův paradox a o mechanismu, který se chová protiintuitivně tím, že se zmenšuje, když se na něj táhne, místo aby se prodlužoval. Tento paradox se projevuje v různých systémech od mechanických struktur přes dopravní sítě až po elektrické sítě a dokonce i potravní řetězce.
Odborné názvy a vědecké teorie, které jsou ve videu zmíněny, zahrnují:
Braessův paradox: Paradox dopravního plánování, kdy přidání nové cesty do dopravní sítě může zhoršit dopravní situaci pro všechny řidiče, jak platí i na příkladu uzavření 42. ulice v New Yorku.
Hookeův zákon: Zákon pružnosti, podle kterého je prodloužení pružiny přímo úměrné působící síle.
Kontrapružinový efekt (Counter-snapping): Fenomén, kdy mechanická struktura, na rozdíl od běžných očekávání, při natažení se zmenšuje.
Snapping (prasknutí): Fenomén, kdy materiál náhle přechází do jiné konfigurace při překročení určité síly či deformace.
Mechanické metamateriály: Materiály s exotickými mechanickými vlastnostmi, které mohou zahrnovat negativní stlačitelnost.
Rezonance a změna přirozené frekvence: Mechanismus v zařízení, kde změna konfigurace mění jeho vlastní frekvenci k redukci vibrací.
Potvrzená zjištění a příklady ve videu:
Uzavření 42. ulice v New Yorku během Earth Day v roce 1990 vedlo ke snížení dopravní zátěže díky Braessovu paradoxu.
Mechanismus složený ze tří komponent se chová tak, že se při natažení místo prodloužení zmenšuje, což je analogie Braessova paradoxu v mechanice.
Tento jev může být použit k řízení vibrací a rezonance v materiálech a zařízeních.
Města zmíněná ve videu:
New York: Zmínka o dopravní situaci na 42. ulici během Earth Day.
Boston, London, Seoul: Zmíněna jako příklady měst, kde se Braessův paradox také objevil ve vztahu k dopravě.
Video také ukazuje praktický experiment s pružinami a systémy lan, který demonstruje tento kontraintuitivní efekt a vysvětluje základní mechaniku jevu. Vědecký výzkum zmíněný zahrnuje práci Paula Ducarme a Bas Overvelde z AMOLF institutu a publikace v Proceedings of the National Academy of Sciences o exotických mechanických vlastnostech a countersnappingu.
* * *
Ve videu je zmínka o dopravní situaci na 42. ulici v New Yorku během Earth Day v roce 1990 přibližně v čase kolem 5:05 až 6:30.
O zácpách se tam mluví tak, že 42. ulice patří k nejvytíženějším ulicím v Manhattanu s téměř neustálými dopravními zácpami. Během 20. výročí Earth Day byla tato ulice uzavřena pro dopravu, přičemž odborníci a veřejnost očekávali katastrofické dopravní dopady. Nicméně, dopravní situace se nečekaně zlepšila, zátěž v dopravě klesla a hustota aut se snížila asi o 20%.
Braessův paradox se tam vysvětluje na jednoduchém modelu dvou cest přes město, kdy přidání nové spojnice mezi dvěma trasami vede paradoxně k horší dopravě, protože jednotliví řidiči se snaží minimalizovat svůj vlastní čas jízdy a všichni začnou tuto novou cestu využívat. To přetíží úzké části tras a celý systém se zpomalí, přestože by teoreticky nová cesta měla dopravu zlepšit.
Historicky bylo zjištěno, že odstranění této nové spojnice (případně uzavření některých silnic) může ve skutečnosti zlepšit celkovou plynulost dopravy. Tento paradox poprvé objevil Dietrich Braess v roce 1968, když analyzoval dopravní sítě a přišel na to, že přidání nové cesty v některých případech zvyšuje celkový dopravní čas pro všechny.
V praxi se tento jev potvrdil nejen v New Yorku, ale také v dalších městech jako Boston, Londýn a Soul, kde přidání či odstranění silnic vedlo ke změně dopravního zatížení, která byla často kontraintuitivní a odpovídala Braessovu paradoxu.
Toto vysvětlení a příklady jsou součástí většího kontextu videa o kontrapružných mechanických systémech a obecné principy komplexních sítí, kde přidání nové části sítě může zhoršit její fungování.https://www.youtube.com/watch?v=-QTkPfq7w1A
Em čtverec (nebo em box) je základní referenční čtverec v typografii, který se používá k definování velikosti a proporcí písmen a glyfů v písmovém fontu. Jeho velikost je určena hodnotou unitsPerEm (UPEM), což je počet jednotek, které čtverec obsahuje, obvykle 1000 nebo 2048.
Em čtverec je klíčovým prvkem v typografii, protože umožňuje návrhářům a typografům pracovat s jednotným měřítkem, což usnadňuje vytváření a úpravy fontů. Pomáhá také zajistit, že text bude správně zobrazen na různých platformách a zařízeních.
* * *
Paper
termín „paper“ odkazuje na jednotkovou míru, která se používá k definování velikosti a rozměrů glyfů v rámci em-čtverce. V tomto případě se unitsPerEm (UPEM) vztahuje k počtu „paperů“ v em-čtverci, což je standardní referenční čtverec, jehož velikost je obvykle 1000 nebo 2048. Tento čtverec slouží jako základní měřítko pro všechny souřadnice glyfů, což znamená, že všechny vertikální a horizontální rozměry písmen a znaků jsou definovány v rámci této jednotky.
Tímto způsobem se „paper“ stává klíčovým prvkem pro určení proporcí a umístění glyfů v rámci fontu, což je důležité pro správné zobrazení textu na obrazovkách nebo v tištěných materiálech.
* * *
Přehled základních termínů (správná terminologie):
unitsPerEm (UPEM) — počet „paperů“ v em-čtverci (typicky 1000 nebo 2048). Základní škála na které jsou všechny souřadnice definovány.
Baseline — vodorovná osa, na které „sedí“ většina písmen (y = 0). Všechny vertikální souřadnice glyfů se obvykle vztahují k této ose.
Ascender / Ascender line — výška nad baseline, do které sahají horní části písmen (font-level metrika).
Descender / Descender line — nejnižší bod (pod baseline), do kterého mohou sahat písmena (např. „y“, „g“, „p“). Obvykle záporná hodnota.
Cap-height — výška vrcholků kapitálek (A, V, …) od baseline.
x-height — výška malého písmene bez ascendru (typicky výška „x“) od baseline.
Em box (outline/em square) — čtverec velikosti unitsPerEm; slouží jako referenční oblast (horní okraj obvykle na ascenderu nebo nad ním).
Advance width (nebo glyph.width v FontForge) — šířka místa, které glyf zabírá při textování (včetně side bearings).
Left/Right side bearings (LSB/RSB) — mezery vlevo/vpravo od outline uvnitř advance width.
Kerning — korekce vzdálenosti mezi dvěma glyphy (může být v tabulce kern nebo v GPOS pair positioning).
Line gap / Leading / line height — vzdálenost mezi řádky; v TTF je definováno přes hhea.lineGap a OS/2 / typoLineGap atd.
Anchors / mark attachment — body na základních glyfech (např. „top“), a odpovídající body na „mark“ glyfech (háček/čárka). Slouží pro OpenType GPOS mark-to-base / mark-to-mark positioning.
Pozor! Nutno aplikovat na stereo stopu, kde jsou dvě identické stopy
Nejprve Modulace hlasu - Efekt: Tremolo 40% per 40 Hz
Potom Modulace hlasu - Efekt: Vocoder - vzdálenost 2, 40 bands + jehly
Audacity je na tyhle věci nejpohodlnější.
Otevři Audacity.
Nahraj nebo otevři zvukový soubor.
Označ část stopy (nebo celou stopu).
V horním menu klikni na:
Efekty → Vocal Modulation / Distortion → Vocoder
(v češtině podle překladu: Efekty → Zkreslení hlasu → Vocoder – záleží na jazykové mutaci Audacity).
Pokud používáš novější verzi Audacity (3.x a vyšší), efekty jsou seřazené abecedně v nabídce Efekty. Tam najdeš Vocoder rovnou.
Kombinuje tvoji hlasovou stopu s tzv. carrier wave (nosičem, typicky sinusový tón nebo šum).
Výsledkem je „robotický“ nebo „anonymizovaný“ hlas, hodně podobný tomu, co se používalo v TV pořadech devadesátých let.
Můžeš si nastavit počet pásem (Bands), frekvenci nosiče, úroveň šumu atd. → čím víc pásem, tím srozumitelnější řeč; čím méně, tím „cizejší“.
Vzdálenost → určuje, jak moc bude hlas „rozmazán“ (něco jako časový krok).
Počet pásem → kolik frekvenčních pásem se použije pro modulaci (víc pásem = čitelnější, míň pásem = anonymnější a robotické).
Rozkmit původního zvuku v procentech → kolik procent původní stopy má zůstat slyšet (dej to hodně nízko, třeba 10–20 %, aby se hlas ztratil).
Rozkmit bílého šumu v procentech → kolik bude přimícháno bílého šumu (vyšší hodnota = větší anonymizace).
Rozkmit jehel radaru v procentech → přidává zvláštní syntetický „pípavý“ podklad, obvykle se nepoužívá, pokud nechceš sci-fi efekt.
Kmitočet jehel radaru v Hz → určuje, jak rychle budou ty „jehly“ pulzovat.
Vzdálenost: 30–40
Počet pásem: 20–25
Rozkmit původního zvuku: 10–20 %
Rozkmit bílého šumu: 70–80 %
Rozkmit jehel radaru: 0 % (nech vypnuté, pokud nechceš sci-fi efekt)
Kmitočet jehel radaru: libovolné, ale při 0 % stejně nemá vliv
Pokud chceš ještě lepší „anonymizační“ efekt:
Nejprve použij Efekt → Změna výšky tónu a sniž hlas o 3–5 půltónů.
Pak aplikuj Vocoder s výše uvedenými parametry.
To dá velmi podobný výsledek, jaký se používal v pořadech typu Tabu.
* * *
Požadujou stopu sterea, jak mám v novém souboru přidat stopu R?
efekt Vocoder v Audacity opravdu vyžaduje stereo stopu (jedna stopa je „modulátor“ = hlas, druhá je „carrier“ = šum nebo jiný signál). Pokud máš jen mono nahrávku, musíš přidat druhý kanál.
V menu nahoře klikni:
Stopy → Přidat novou → Stereofonní stopa
(nebo Stopy → Přidat novou → Mono stopa, pokud chceš pracovat jen s pravým kanálem a pak to převést).
Do té nové stopy vlož bílý šum:
Generovat → Šum… → Typ: Bílý
nastav délku šumu stejně dlouhou jako tvoje nahrávka hlasu.
Teď máš dvě stopy: hlas (modulátor) a šum (carrier).
Vyber obě stopy současně (myší nebo Ctrl+A na timeline).
Aplikuj efekt Vocoder → teď už by neměl hlásit chybu o stereo.
Pokud máš původní hlasovou nahrávku už jako stereo, ale se stejným signálem v L/R, tak:
Rozděl stereo stopu na mono:
Stopy → Rozdělit stereo na mono
Do jedné stopy necháš hlas, do druhé vložíš šum.
Jak mám vybral levý kanál?
Najdi vlevo panel u stopy (s názvem, tlačítky Mute/Solo, posuvníky).
Klikni na malý šipečkový rozbalovací menu (u názvu stopy).
V nabídce vyber:
Rozdělit stereo stopu na mono.
Tím se jedna stereo stopa rozdělí na dvě samostatné mono stopy:
Horní = levý kanál (L)
Dolní = pravý kanál (R)
Teď už můžeš kliknout přímo do levé stopy → tím ji označíš a pracuješ jen s ní.
Pokud chceš pouze levý kanál a pravý nepotřebuješ → pravou stopu můžeš hned zavřít kliknutím na X vlevo.
Pokud chceš oba kanály znovu spojit → použij Stopy → Udělat stereo stopu.
Jak vypnout přehrávání zvuku jedné stopy? Mám ji už vybranou
V Audacity můžeš dočasně ztlumit přehrávání jedné stopy bez smazání nebo změny zvuku:
Na levé straně stopy (v panelu s názvem stopy) je tlačítko Mute.
Kliknutím na Mute se tato stopa během přehrávání neuslyší.
Stopa zůstává ve projektu, jen se přestane přehrávat.
Vedle tlačítka Mute je Gain posuvník.
Posunutím úplně doleva stoupí hlasitost na –∞ dB, což efektivně stopu ztlumí.
Výhodou je, že můžeš hlasitost kdykoliv plynule upravit, místo úplného ztlumení.
* * *
Mám tam ten zvuk zkopírovaný do obou stop co dál?
hlas ve dvou stopách (L i R) a chceš z toho udělat stereo vhodné pro Vocoder. Tady je krok za krokem postup, jak připravit správně modulátor + carrier:
Modulátor (hlas): vyber levou stopu (L) – to bude hlas, který se má anonymizovat.
Carrier (nosič): pravou stopu přepiš šumem (nebo jiným nosičem):
Klikni na pravou stopu, aby byla aktivní.
Generovat → Šum → Typ: Bílý, Amplituda: kolem 0,5, Délka: stejná jako hlasová stopa.
Teď máš:
L = hlas (modulátor)
R = bílý šum (carrier)
Klikni do časové osy a označ obě stopy (nebo Ctrl+A v oblasti stop).
Menu: Efekty → Vocoder
Nastavení podle předchozího doporučení:
Počet pásem: 20–25
Rozkmit původního zvuku: 10–20 %
Rozkmit bílého šumu: 70–80 %
Rozkmit jehel radaru: 0 %
Po aplikaci efektu můžeš zkontrolovat, zda výsledek zní anonymně.
Export: Soubor → Exportovat → WAV nebo MP3.
🎯 Tip: Pokud chceš, aby hlas zněl ještě „temněji“ a roboticky, před Vocoderem použij Efekt → Změna výšky tónu (Pitch Shift) a snížíš hlas o 3–5 půltónů.
Chceš, abych ti teď připravil ukázkový postup v Audacity přesně krok za krokem od importu nahrávky po export, tak aby šel rovnou použít?
Jak zesílit stopu?
Vyber stopu, kterou chceš zesílit (klikni do její časové osy).
Menu: Efekty → Zesílit… (Amplify)
V okně nastav „Amplification (dB)“ – kladná hodnota = zesílení, záporná = snížení hlasitosti.
Klikni OK – stopa se upraví.
Tip: Pokud je zaškrtnuté „Allow clipping“ (povolit přebuzení), může dojít k deformaci zvuku. Lepší je nezaškrtávat a použít rozumné zesílení.
Na levé straně stopy je posuvník označený Gain.
Posuň doprava → zesílíš stopu, doleva → zeslabíš.
Toto je rychlejší, ale méně přesné než Amplify.
Efekty → Normalizovat…
Hodí se, když chceš, aby celá stopa byla na maximální možné úrovni bez přebuzení.
🎯 Tip: Pokud zesiluješ stopu, která půjde do Vocoderu, je lepší nejprve ji zesílit a pak aplikovat efekt. To zvýší účinnost „maskování“ hlasu.
* * *
Smíchání přirozeného hlasu s hlasem, kde byl aplikovaný effekt tremolo + vocer:
Když mám jednu stopu upravenou tím vocerem a druhou normální, ale ta první není moc srozumitelná je to jako poslouchat trubkou co někdo říká za zdá, tak dá se to nějak smíchat, aby hlas byl srozumitelnější, ale aby tam nebyl ten úplně originální hlas, který je dobře srozumitelný? Prostě vytvořit něco mezi dvěma stopama? Chci speciální efekt, který porovná dva signály a vytvoří něco mezi. Takový Vocoder2... Hledám něco inteligentnějšího než běžný mix, něco, co porovná dva signály (originální + Vocoder) a vytvoří hybridní stopu, která má zachovanou srozumitelnost, ale není originální.
To co popisuju, není klasický Vocoder, ani obyčejný mix – je to spíše formant-preserving morphing nebo signal morphing.
RE:
Analyzuje spektrum obou signálů (frequencí a formantů).
Interpoluje mezi nimi – bere charakter Vocoderu, ale část spektrální struktury originálního hlasu pro srozumitelnost.
Výsledkem je „mezi-verze“ hlasu – anonymní, ale stále dobře čitelná.
Zynaptiq Zynaptiq Zynaptiq Morph / Zynaptiq Morph Bundle – komerční, high-end, podporuje Linux přes Wine/VM.
MeldaProduction MTransformer – plugin VST, umí morphing mezi dvěma zvuky (Linux přes Carla/DAW).
Spektrální morphing přes Pure Data nebo SuperCollider – open-source, plně konfigurovatelné.
Python + librosa / pyo – skriptově analyzuje dva zvuky a interpoluje frekvenční spektrum.
Audacity nenabízí „Vocoder2“ nebo spektrální morphing přímo.
Nejblíž, co v Audacity jde, je mix + EQ + kompresor + jemné doladění formantů, ale není to čistý morphing.
Takže mám soubor se stereo stopou; v jedné ten vocoderový modifikovaný hlas, a v druhé je původní hlas. Dej mi ten skript pro Python + librosa / pyo – skriptově analyzuje dva zvuky a interpoluje frekvenční spektrum.
Zbytek se dělá skriptem.
Ten skript funguje, jen ten původní soubor má tu druhou stopu více hlasitě, tak to asi musím zeslabit, aby nový hybridní hlas nebyl tak jasně slyšet.
Je to klasický mix problém – když je druhý kanál (originál) výrazně hlasitější než modifikovaný (vocoder), interpolace se „přitáhne“ k hlasitějšímu kanálu a hybridní efekt je utopený.
Možnost je zesílit/zeslabit kanály tak, aby měly přibližně stejnou RMS nebo max amplitudu:
# RMS normalizace (python)
rms_l = np.sqrt(np.mean(left**2))
rms_r = np.sqrt(np.mean(right**2))
left = left / rms_l * 0.8 # uprav 0.8 podle potřeby
right = right / rms_r * 0.8
Tím se vyrovná hlasitost a interpolace nebude „utopená“.
(Na mono stopu) PROBLÉM S VENKOVNÍM PROSTOREM A SLABOU HLASITOSTÍ ZVUKU
Maskování hlasu v uzavřené místnosti se povedlo s efektem 1. tremolo: počátek 0 stup. , ostrá úroveň 40 procent. Následně vocoder: vzdálenost 2, počet pásem 40, rozkmit původního 100%, rozkmit bílého šumu 10%, rozkmit jehel radaru 90%, kmitočet jehel 43,40 Hz. Následně jsem provedl mix s původním hlasem. Výsledkem byl efekt mírně robotického hlasu s občasným přebuzením. Nicméně v otevřeném prostoru venku je nižší hlasitost a zvýšený výskyt okolních zvuků a tyto stejné parametry voceru nejsou znát, není dosaženo stejného výsledku ačkoliv když mluvím sám sebe slyším docela dobře, ale ne tak hlasitě jako na nahrávce pořizované doma.
Počátek (Phase): 0°
Hloubka (Depth / Ostrá úroveň): 40 % (můžeš zkusit zvýšit na 50–60 %, aby efekt víc „prokousal“ i přes šum)
Frekvence (Rate): nech kolem 4–6 Hz – to dává přirozený „chvějící“ efekt hlasu.
👉 venku můžeš lehce zvýšit hloubku, aby byl efekt slyšitelnější i při nižší hlasitosti hlasu.
Vzdálenost (Spacing): 2
Počet pásem: 40 (doporučuji venku zvýšit na 60–80, aby zachytil víc detailů řeči)
Rozkmit původního zvuku: 100 % (venku zkus snížit na 70–90 %, aby originál nebyl tak dominantní)
Rozkmit bílého šumu: 10 % (venku zvýš na 20–30 %, bílý šum pomáhá zakrýt šum prostředí a zvýrazní maskovací efekt)
Rozkmit jehel radaru: 90 % (pokud slyšíš přebuzení, zkus snížit na 60–70 %)
Kmitočet jehel radaru: 43,4 Hz (to je OK, můžeš mírně experimentovat kolem 40–50 Hz)
Doma: 70 % vocoder + 30 % originál
Venku: raději 80–85 % vocoder + 15–20 % originál, protože originál je rušený šumem a přehluší efekt.
👉 Kombinace silnější tremolo (50–60 %) + více pásem ve vocoderu + více bílého šumu a menší podíl originálu ti dá slyšitelnější robotický/zkreslený hlas i venku.
* * *
Na tremolo beru hloubku 40, vocoder počet pásem 40 (80 je příliš silně robotický).
(Na mono stopu) Ted používám staré nastavení a je to příliš silné. To nedává smysl. je rozdíl v tom jestli ten vocoder aplikuju na stereo stopu nebo mono i když ve stereu jsou dvě stopy se stejným signálem?
* * *
Audacity Vocoder není psaný „kanálově“ úplně čistě:
některé jeho režimy (hlavně když je vstup stereo) používají levý kanál jako modulátor a pravý jako nositele;
pokud oba kanály obsahují totéž, výsledkem je „silnější“ nebo přebuzený efekt, protože signál se vlastně násobí sám sebou místo aby byl jen jeden vstup;
proto slyšíš rozdíl, i když stopy jsou identické.
Mono stopa: vocoder → výsledek „normální“ síly.
Stereo stopa (oba kanály stejné): vocoder používá jeden kanál jako modulátor a druhý jako nositele → efekt je silnější, zkreslenější, někdy až přebuzený.
👉 Pokud chceš konzistentní výsledek a nemít to přebuzené:
pracuj jen v monu → aplikuj tremolo + vocoder,
a až nakonec si výsledek duplikuj do sterea (pro stereo export).
Zadání vychází ze souboru .mlt
# SEG A
ffmpeg -y -i "pokus.mp4" -ss 00:00:13.234 -to 00:00:18.634 -vf "eq=brightness=-0.05,format=gray" -an -c:v libx264 -preset veryfast -crf 18 "segA_mid_half.mp4"
# SEG B
ffmpeg -y -i "pokus.mp4" -ss 00:00:49.917 -to 00:00:54.050 -vf "eq=brightness=-0.05,format=gray" -an -c:v libx264 -preset veryfast -crf 18 "segB_mid_half.mp4"
# SEG C
ffmpeg -y -i "pokus.mp4" -ss 00:01:25.851 -to 00:02:37.284 -vf "eq=brightness=-0.05,format=gray" -an -c:v libx264 -preset veryfast -crf 18 "segC_mid_half.mp4"
# SEG D
ffmpeg -y -i "pokus.mp4" -ss 00:02:53.484 -to 00:03:04.284 -vf "eq=brightness=-0.05,format=gray" -an -c:v libx264 -preset veryfast -crf 18 "segD_mid_half.mp4"
První pokus s jednou oblastí:
ffmpeg -i frame_10s.png -filter_complex "[0:v]crop=30:57:110:225[left];[0:v][left]overlay=140:225[out]" -map "[out]" frame_masked.png
Ted dvě oblasti zamaskují modrý kovový vršek a modrou nálepku (tj. dvě oblasti):
ffmpeg -i frame_10s.png -filter_complex "
[0:v]crop=34:61:104:223[c1];
[0:v]crop=60:104:72:330[c2];
[0:v][c1]overlay=138:223[tmp];
[tmp][c2]overlay=132:330[out]
" -map "[out]" frame_masked.png
Nakonec chci hlavně udělat framu doprava, přímo ve videu, a následně to maskování framu.
ffmpeg -i "donio cuts horizontal.mp4" -filter_complex "
[0:v]transpose=1,split=3[base][c1src][c2src];
[c1src]crop=34:61:104:223[c1];
[c2src]crop=60:104:72:330[c2];
[base][c1]overlay=138:223[tmp];
[tmp][c2]overlay=132:330[out]
" -map "[out]" -c:v libx264 -crf 18 -preset veryfast -c:a copy "donio cuts vertical.mp4"
[xxx]
V filter_complex FFmpeg používáš hranaté závorky pro označení vstupů a výstupů filtrů:
[0:v] — první vstupní soubor, video stream.[0:a] — první vstupní soubor, audio stream.[c1], [base], [tmp], [out] — libovolná pojmenování mezivýstupů.
Tyto "labely" se používají v řetězci filtrů nebo v -map, aby FFmpeg věděl, který výsledek má použít.
Příkaz, který jsme používali:
ffmpeg -i "donio cuts horizontal.mp4" -filter_complex "
[0:v]transpose=1,split=3[base][c1src][c2src];
[c1src]crop=34:61:104:223[c1];
[c2src]crop=60:104:72:330[c2];
[base][c1]overlay=138:223[tmp];
[tmp][c2]overlay=132:330[out]
" -map "[out]" -c:v libx264 -crf 18 -preset veryfast -c:a copy "donio cuts vertical.mp4"[0:v]transpose=1,split=3[base][c1src][c2src];
- transpose=1 otočí video o 90° CW.
- split=3 vytvoří tři větve: [base], [c1src], [c2src].
[c1src]crop=34:61:104:223[c1];
[c2src]crop=60:104:72:330[c2];
- crop=šířka:výška:x:y vystřihne obdélník ze zdrojové větve.
- Výstupy jsou pojmenovány [c1] a [c2].
[base][c1]overlay=138:223[tmp];
Překryje základní video [base] záplatou [c1] na pozici x=138, y=223. Výsledek pojmenuje [tmp].
[tmp][c2]overlay=132:330[out]
Překryje mezivýsledek [tmp] druhou záplatou [c2] na pozici x=132, y=330. Konečný výsledek je [out].
-map "[out]"
Říká FFmpeg, aby použil label [out] jako video výstup. Bez mapování by FFmpeg nevěděl, který mezivýsledek exportovat.
[out] můžeš použít [final].-c:a copy kopíruje zvuk beze změny.-crf 18 -preset veryfast pro dobrou kvalitu a rychlost.ffmpeg -i frame_10s.png -filter_complex "
[0:v]crop=34:61:104:223[c1];
[0:v]crop=60:104:72:330[c2];
[0:v][c1]overlay=138:223[tmp];
[tmp][c2]overlay=132:330[out]
" -map "[out]" frame_masked.png* * * PŘIDÁNÍ AUDIA DO VÝSTUPUffmpeg -i "donio cuts horizontal.mp4" -filter_complex "
[0:v]transpose=1,split=3[base][c1src][c2src];
[c1src]crop=34:61:104:223[c1];
[c2src]crop=60:104:72:330[c2];
[base][c1]overlay=138:223[tmp];
[tmp][c2]overlay=132:330[out]
" -map "[out]" -map 0:a -c:v libx264 -crf 18 -preset veryfast -c:a copy "donio cuts vertical.mp4"
Funguje opravdu skvěle. ImageMagic - detekce
identify -verbose /media/user/HOGO/Documents/cz\ hotovo/*.jpg | grep CS2
Najde něco takového:
xap:CreatorTool: Adobe Photoshop CS2 Windows
xap:CreatorTool: Adobe Photoshop CS2 Windows
Vymazání tagu, hloubkově:
$ exiftool -r -overwrite_original -xap= "/media/user/HOGO/Documents/Donio.cz hotovo/"
Co s tímto? To jsem musel hádat! Je to obyčejná exkluzivní disjunkce prvního a druhého obrázku do třetího po řádkách. 1.) Vezmi první ...
